Bugsy Roy Arcondia na Crufts 2011 - pokračování

Večer jsme navštívili chrtí dostihy a je třeba konstatovat, že pro leonbergery to nebude vhodný sport. Většina greyhoundů vážila maximálně do 32 kilogramů a běhali pořád dokola, čili pro leona nic zajímavého. Středa byla věnována Birminghamu, prohlídce čokoládovny Cadbury (uvnitř bez Bugsyho) a přilehlé vesnice Bournville. Čtvrtek měl Bugsy jako den oddechu, aby před výstavou nabral síly.

V pátek jsme oželeli snídani a vyrazili už kolem sedmé hodiny, i když to do výstaviště bylo pouhých 7 km. Nechali jsme si časovou rezervu pro zaparkování a vstup. Organizace parkovišť byla výborná, několik minut po zaparkování přijel sběrný autobus, který nás odvezl k hlavnímu vchodu. Leonbergeři začínali už v 8:30 a v tento okamžik se také začali pouštět diváci. Majitele se psem pustili i dříve, ovšem bez doprovázejících osob. Každý pes má na výstavě přidělenu svojí lavičku (bench), na které by měl být celou dobu, pokud není v kruhu, upravován, nebo venčen. To, co je normální pro domácí psy, kteří jsou zvyklí a klidně prospí i několik hodin v omezeném prostoru nebylo pro Bugsyho vůbec přijatelné. Fotografie, na které je zachycen na své lavičce informuje o patnácti vteřinách, které na ní vydržel. Měli jsme štěstí, že čísla na Crufts se přidělují podle abecedního pořadí příjmení vystavovatelů, takže jsme byli až na konci leonbergerů. Za nimi byla řada neobsazených laviček, tak jsme přesunuli přidělená čísla naproti ostatním leonům a obsadili své dvě lavičky, před které se Bugsy pohodlně natáhl na zem. Kennel Club nepoužívá rozdělení do skupin podle FCI, takže leonberger je místo v pro nás obvyklé druhé skupině zařazen do pracovní skupiny (Working Group). Leonbergerů bylo přihlášeno 188, dostavilo se 156. Při přihlašování na výstavu majitel vybírá třídu, podle kvalifikace, kterou jeho pes splňuje. Bugsy byl zařazen do nejprestižnější otevřené třídy, kam se dostal na základě splněných šampionátů. Všech 14 šampionů se dostavilo. Pan rozhodčí Frank Kane velmi důkladně prozkoumal každého psa a potom se běhalo. Na Crufts se nevystavují písemné posudky, takže posuzování probíhá velmi svižně. Rozhodčí rozdělil celou skupinu na dvě poloviny, jedné poděkoval za účast a druhá pokračovala v běhu. Bugsy byl vybrán mezi posledních sedm. Následujícím krokem bylo vyřazení dalších dvou psů, protože na Crufts se oceňuje prvních pět míst. Když jsme i poté zůstali v kruhu, bylo jasné, že rozhodnutí zúčastnit se Crufts bylo správné. Nakonec rozhodčí srovnal zbývající pětici do pořadí a Bugsy byl zařazen na čtvrté místo a dostal titul Reserve. Na třetím místě se umístil Hakuna C. Bora z Milotiček, další zástupce českého chovu. Vítěz otevřené třídy Davenheath Court Jester JW SHCM byl zároveň vyhlášen i BOB.

Ke zvláštnostem Crufts patří i to, že pes nemůže opustit výstavu před 16. hodinou. V reálu jsme zjistili, pokud alespoň trochu chceme vidět i ostatní haly, tak dřívější odchod stejně nepřichází v úvahu. Výstava je i velkou společenskou událostí, vystavovatelé jsou z valné většiny v kostýmech a oblecích. Atmosféra je velmi přátelská, vzhledem k tomu, že se místní vystavovatelé většinou znají, tak „exotičtí“ návštěvníci zpoza kanálu musejí počítat s tím, že budou centrem pozornosti. Na Bugsyho se přijeli podívat budoucí majitelé jeho potomka až z Irska a velmi rychle se s ním spřátelili. Výstavu ke své prezentaci využívaly i jednotlivé chovatelské kluby. Leonberger Club of Great Britain měl svůj stánek přímo v kruhu, kde prodávali klubové suvenýry a také nové vydání knihy Leonberger od Guida Perosina. Další prezentace leonů byla v hale 3, kde byla doprovodná akce Discover Dogs ve které se zájemci mohli seznámit s více než 200 plemeny. Každý klub tam měl svůj stánek, ve kterém zástupci klubu představovali návštěvníkům svoje plemeno, odpovídali na všechny otázky a samozřejmě tam měli i živé psy, aby si každý mohl udělat představu, jak plemeno ve skutečnosti vypadá.

Tak, jako je to i na našich výstavách na kontinentu, jsou i na Crufts stánky, ve kterých můžete koupit skoro všechno. Od granulí, obojků, přepravek až po knihy, delftský porcelán, např. talíř s hlavou leonbergera, až po kompletní outdoorové oblečení pro psy i jejich dvounohý doprovod. Populární byl chodící pás, na YouTube můžete vidět i fenu leonbergera, která se nepříliš šťastně snaží na tomto přístroji pohybovat, a nás velmi zaujala sušička na psy za pouhých 1908 liber. Jenom stánků je několikrát více, než jsme zvyklí.

Po 16 hodině se přeci jenom haly poněkud vyprázdnily a tak jsme si ještě doprohlédli některé atrakce a ukázali Bugsymu stánek britského klubu. Ještě jsme se při odchodu chtěli podívat do Areny, kde zrovna probíhal dog dancing, ale bohužel, vstup byl jenom bez psů. Leonberger se tam dostane pouze jako BOB na závěrečné soutěže.

V sobotu jsme se vydali na zpáteční cestu, přespali jsme v Antverpách a v neděli jsme zdárně dorazili domů. Fotografie z celé cesty si můžete prohlédnout ve fotogalerii a případné další informace rádi poskytneme na bugsy@bugsyroy.cz.

Na začátek