Bugsy Roy Arcondia na Crufts 2011

Crufts je každoroční březnová mezinárodní výstava psů, organizovaná anglickým Kennel Clubem. Od roku 1991 probíhá v Birminghamu, na výstavišti NEC (National Exhibition Centre). Letošní ročník byl jubilejní, stodvacátý. Už v prvním ročníku Cruft's Greatest Dog Show v roce 1891 se zúčastnilo kolem 2000 psů všech ras. Vzhledem k tradici je jasné, že celá výstava má daný pevný řád, jinak by asi bylo těžké celou čtyřdenní akci zvládnout. Crufts o sobě tvrdí, že se jedná o největší a nejprestižnější výstavu psů na světě. Letošního ročníku se zúčastnilo 21 422 psů, na které se přišlo podívat 138 tisíc návštěvníků.

Na rozdíl od jiných výstav, kterých jsme se zúčastnili, včetně světových, na Crufts se nelze přihlásit (s výjimkou pro Interšampiony FCI), ale je nutné vyhrát kvalifikační výstavu. Z ní se mohou kvalifikovat čtyři zástupci každé rasy, nejlepší pes a fena v kategorii dorostu a nejlepší pes a nejlepší fena. V 27 evropských zemích je vždy vybrána jedna kvalifikační výstava. Kromě Evropy je možné se kvalifikovat i v Austrálii na 8 výstavách. Speciální podmínky má ještě i Irsko, Nový Zéland, Japonsko, Kanada a USA. Většinu z nás budou zřejmě zajímat výstavy u nás a v blízkém okolí. Všechny informace najdou zájemci na www.crufts.org.uk. Pro nás vše začalo loni v květnu, když Bugsy vyhrál CACIB a BOB na pražské kvalifikační výstavě. Dostal nominační certifikát, potvrzující jeho právo zúčastnit se Crufts 2011. Od letošního roku už se certifikáty nepřidělují, komunikace teď probíhá elektronicky mezi organizátorem kvalifikační výstavy (letos byla 5. 2. v Brně) a Crufts.

Když se Bugsy kvalifikoval, začali jsme shánět informace o výstavě. Vzhledem k tomu, že Crufts je velmi neobvyklá výstava a mnoho majitelů psů pokládá účast na ní za vrchol jejich vystavovatelského úsilí, rozhodli jsme se zúčastnit. Postupně jsme vyřídili všechny podmínky pro cestování se psem do Velké Británie, které najdete i česky na webu Státní veterinární správy ČR. Dále jsme Bugsymu zařídili registraci na Kennel Clubu, po které dostal přiděleno ATC číslo, které mu dovoluje vystavovat na výstavách ve Spojeném království. Začali jsme plánovat logistiku celého výletu. Vcelku logickým řešením byla cesta po vlastní ose, protože leonberger není zrovna obvyklé spoluzavazadlo do letadla. Předem jsme také zajistili ubytování, protože i když na západ od našich hranic nebývá problém být v hotelu se psem, přeci jen některé hotely limitují velikost vašeho mazlíčka. K překonání kanálu La Manche, jsme vybrali Eurotunel, protože bychom Bugsymu špatně vysvětlovali, proč musí na trajektu zůstat v autě bez nás. Rozhodli jsme se spojit výstavu s dovolenou a vyrazili jsme už v sobotu přesto, že výstavní den byl až v pátek.

Samozřejmě, že den před odjezdem večer jsme navštívili našeho veterináře a nechali Bugsyho odčervit a ošetřit proti klíšťatům s patřičnými zápisy do pasu. Tím jsme definovali časový úsek, během kterého se musíme přepravit do Británie (ne dříve než za 24 a ne později, než za 48 hodin). Cesta přes Německo, Nizozemí, Belgii až do Calais probíhala plynule, tak jak nám rychlostní limity a střešní box dovolovaly. Ubytovali jsme se blízko vjezdu do tunelu a na procházku využili místní pláž, kam je mimo sezónu psům vstup povolen. V neděli ráno jsme s mírnými obavami přijeli ke vjezdu do tunelu. Přes hrůzostrašné historky o vracení od hranic trvala veterinární kontrola maximálně tři minuty. Milé zaměstnankyně Point de Contrôle Animaux přečetli čip, zkontrolovali dokumenty, zjistili, že jsme při on-line rezervaci náležitě nepřihlásili zvíře, tak to udělali za nás a mohli jsme pokračovat do vlaku pod tunelem. U kontroly vjezdu jsme doplatili jednorázový poplatek za psa ve výši 46 € a mohli jsme se zařadit do fronty k vjezdu do vlaku. Vzhledem ke střešnímu boxu jsme byli ve skupině dodávek a autobusů a nalodili (navlakovali?) jsme se mezi prvními. Přeprava pod kanálem byla velmi komfortní a cca za 25 minut jsme byli na anglické straně. Řidičům jsme připomněli nutnost jízdy na druhé straně silnice, než jsou zvyklí a vydali jsme se na sever.

Bylo nádherné slunečné počasí a tak jsme den využili k prohlídce středověkého univerzitního města Oxfordu. Zjistili jsme, že místní obyvatelé i turisté jsou zvyklí na hodně, ale leonbergerů ve svém životě moc neviděli. Několikrát se nám podařilo zablokovat pěší zónu, když počet dětí hladících Bugsyho převýšil kapacitu vozovky. Jako obvykle fotografie Bugsyho s tentokrát nejenom japonskými turisty obohatí mnoho rodinných alb. Po prohlídce Oxfordu jsme dorazili do Birminghamu. Nedělní odpoledne nebývá v hotelech zrovna nejživější a tak jsme budili oprávněnou pozornost. V pondělí bylo zase, jak je v Anglii obvyklé, pěkně slunečno a tak jsme se rozhodli navštívit Warwick a Stratford Upon Avon. Obě města jsou nedaleko Birminghamu a určitě stojí za návštěvu. Kromě historického centra jsme si ve Warwicku prohlédli i hipodrom, který, když nejsou dostihy, slouží k procházkám i místním psům a jejich páníčkům. V úterý pěkné počasí pokračovalo, tak jsme si udělali výlet do Walesu a zastavili jsme se v malebné vesničce Aust.

Pokračování...